Nadchl ji Oxford, ale Brexit jí překazil plány na studium v Británii. Nakonec se jí i přesto povedlo dostat se do zahraničí – studuje na Trinity College, a to dokonce zadarmo.
Baví ji, že má na kampusu pohromadě celý akademický život – od knihovny až po univerzitní atletický klub. V rámci studia se dokonce podívala do Melbourne, kde celý semestr strávila jako Elite Athlete. Jak by porovnala tyto dvě zahraniční univerzity?
Jak se chystá v medicíně dál zaměřovat? A co její zkušenosti s irským přízvukem?
Studuješ medicínu v Irsku, na Trinity College. Proč sis vybrala tuto konkrétní zemi, konkrétní univerzitu?
Tak já jsem původně chtěla jít do Británie, ale protože přišel Brexit, tak to z finančních důvodů nebylo možné. Ty poplatky byly moc vysoké. Potom jsem zjistila, že Irsko je součástí Evropské unie, tím pádem ty poplatky jsou na základě příjmu rodičů. Já tak spadám do plného finančního grantu, takže si studium platit nemusím.
Co tě přimělo jít vůbec mimo Česko, někam do zahraničí?
Asi to bylo ze začátku, když jsme na školním tripu navštívili Oxford. Nějak mě celkově nadchla angličtina a to prostředí. Tak jsem se rozhodla, že to bude to zahraničí. I mě prostě bavilo poslouchat rozhovory v angličtině. Většinou co vyšlo, tak bylo v angličtině. Třeba audioknihy Harryho Pottera v originále.
Vybrala sis školu podle oboru nebo právě podle lokace?
Podle oboru. Já jsem chtěla něco mezi medicínou a vědou už od začátku. Tam je možné jít na bakalářské studium na čtyři roky a potom pokračovat na medicínu.
Co bylo nejtěžší na přechodu do zahraničí?
Byla jsem vlastně překvapená, že se mi nestýskalo po rodině – protože máme facetime, můžeš jim zavolat, vidíš je, slyšíš je a tak. Mě prostě hodně baví ten college life, ten kampus, kde je spousta studentských spolků, klubů. Je tam knihovna… Prostě člověk tam tak žije na tom kampusu a má akademický život celý pohromadě. To se mi líbí narozdíl třeba od pražských fakult, které jsou rozeseté po celé Praze, nemají tak třeba ani svůj atletický klub a tak.
Ty se o atletiku velmi zajímáš, byla jsi i jako Elite Athlete na semestr v Melbourne. Jak ses k takové příležitosti dostala?
Já jsem se na Trinity do Irska původně hlásila i proto, že má právě takto mezinárodní spojení. Vždycky jsem chtěla zkusit žít Austrálii, což se mi nakonec na semestr povedlo. Tam mají navíc ještě do větší hloubky to sportovní zázemí. Takže jsem si vyzkoušela, co to znamená být Athlete/Student.
Byl tento program náročnější ať už fyzicky, nebo psychicky? V čem konkrétně?
Bylo to určitě náročné. Učila jsem se a do toho měla tréninky. Zároveň mi to ale dobře ukázalo propojení studia a atletiky.
Athlete/Student má svého trenéra – jednoho,co dělá kondiční a posilovací cviky ve fitku, a potom jednoho vyloženě atletického.
Posunulo tě to? Máš nějaký atletický úspěch z tohoto období?
Zlepšila jsem si osobáky. Běžela jsem třeba Melbournský maraton, právě tam jsem osobák posunula asi o dvanáct minut, takže určitě.
Jak bys porovnala tyto dvě univerzity?
Austrálie má podobný systém jako je ten český. Člověk si volí svoje předměty, vlastní moduly. A může si vybrat, jak si to rozložit během celého studia. Irsko to má více dané, člověk si zvolí obor nebo typ studia a má už přesný rozvrh. Zase je to tam více zaměřené. Třeba my na medicíně jsme měli i pitvy a takhle.
Máš už v medicíně vyhlídnuté nějaké konkrétní zaměření?
Mně by se líbila sportovní medicína, hormonální zdraví a takhle.
Proč tě lákají zrovna tyto obory?
Já už jsem jako malá dělala například malého záchranáře, takže je to sice klišé, ale vždycky jsem chtěla pomáhat lidem. Snažit se pomoct, když to jde.
Když se vrátíme k samotnému studiu, co bylo pro tebe nejtěžší na studiu v zahraničí?
Nejtěžší bylo zvyknout si na přízvuk. Přeci jen ten irský je jiný než klasický britský. Teď se na britský přízvuk vždycky těším do Londýna. To je to, co jsme se učili ve škole.
A jak sis na něj zvykala v běžném životě?
Asi jen prací v kavárně, tam všichni byli takoví místňáci, tak to hodně pomohlo. A spolubydlící. Jedna byla z jedné oblasti Irska, druhá z druhé, takže každá měla trošku jiný přízvuk. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, o čem se baví, takže to jsem se hodně bavila s mezinárodními studenty. Ti taky nemluví jako native speakers, takže je to v pohodě.
Je tam hodně zahraničních studentů?
Jojo, Trinity je asi osmá na světě v žebříčku nejvíce mezinárodních univerzit.
Máš nějakou vtipnou vzpomínku? Třeba i s jazykovou bariérou…
No asi když jsme se jednou holkou bavily anglicky pěkně dlouho a potom jsme zjistily, že jsme obě Češky. Tak to bylo takové zajímavé.
Děkuji za rozhovor!
Sofie Hana Klímová