Na Leipzig university studuje mezinárodní program v angličtině, a tak má (trochu omylem) přátele z celého světa. Co mu to přineslo do života? Kolik zatím potkal Čechů?
V rámci studia dělá vlastní výzkum interakcí částic a fotonů, mimo studium zase pracuje pro Czech Rocket Society. Jak se k těmto příležitostem dostal? A co ho na nich zajímá?
Jakube, ty studuješ na Leipzig university v Německu a studuješ fyziku, je to tak?
Je to tak.
Máš nějaký důvod, proč sis vybral právě tuto zemi a tuto konkrétní univerzitu ke studiu?
Německo konkrétně jsem si vybral kvůli jazykové přístupnosti. Moje rodina má už po generace silný vztah k Německu, což se přeneslo i na mě. Každopádně, když se podívám na evropskou vědu a konkrétně třeba na fyziku, tak tam je v popředí Anglie, Německo a Francie. Pro mě právě skrze osobní vztah vyhrálo to Německo. A Lipská univerzita je vyhlášená svou matematickou fyzikou a obecně výzkumem, který dělám. Takže to byla jasná volba.
Je něco, co tě na studiu v tom jiném prostředí překvapilo?
Určitě mě překvapilo, kolik mezinárodních studentů tam je. Ačkoliv můj program International Physics Studies je na ně zaměřený, očekával jsem třeba studenty z Evropy – že to bude bližší okolí. Nicméně moji přátelé jsou z Íránu, Mexika, Japonska, opravdu z celého světa. A potom je to taky přístup k těm studentům. Já jsem prošel přípravným týdnem na Jaderce pro laserové inženýrství, kde byl ten přístup nějak nastavený – bylo to přátelské, takové milé. A potom v Lipsku jsem očekával, že to bude víc akademické a víc jako povýšené – ale i když je to program na obrovské úrovni a opravdu špičkové prostředí, i tam jsou k tobě všichni profesoři a vědci neskutečně milí a nápomocní.
Když je to tak mezinárodní prostředí a máš spolužáky ze spousty různých zemí – přijde ti to v něčem přínosné?
Rozhodně. Tam to je přínosné hned na několika rovinách. Jednak na rovině oboru, pro mě, jako vědce, to je kariérní nutnost. Tam člověk musí znát lidi z oboru z celého světa, pokud chce nějak uspět. Takže v tomhle směru je to vlastně úžasné. Svůj výzkum a své myšlenky propojovat s myšlenkami lidí z úplně jiných prostředí. Ale řekl bych, že je to přínosné i pro celkový vývoj člověka jako takového. Především, co se naučí… nechci říct, že to změní člověku pohled na svět, protože to zní hrozně pompézně, ale dá mu to mnohem širší přehled. Já mám spoustu přátel z Íránu, tak je hrozně zajímavé si dát vedle sebe články, které člověk čte o situaci někde tam daleko, a vedle toho mít tady Amira, který tam má rodinu a se kterým se bavím každý den, a zeptat se ho: „Hele, jak to vlastně ty vnímáš?” Dá to člověku mnohem širší obzory a hodně to změní jeho přístup k lidem a ke světu.
Máš něco, co je pro tebe na tom studiu v zahraničí těžké? Nějaká náročná část?
Tak obecně to studium je náročné, hlavně časově. Skloubit studium a ostatní aktivity je složité a do toho v Německu řešit bydlení je trošku stresující. Ale rozhodně to není zábrana, co by nešla překonat.
Ty tedy studuješ fyziku a děláš svůj vlastní výzkum, ve kterém modeluješ interakce částic a fotonů. Jak se dostal k tomuto tématu a proč tě zrovna tohle zajímá?
Dostal jsem se k němu vlastně docela náhodou. Já jsem ze začátku vůbec nechtěl studovat fyziku, chtěl jsem jít na medicínu. A v rámci tohoto zájmu, že jsem se připravoval na medicínu tady v Česku, jsem se dostal do laboratoře BIOCEV, což je biotechnologický a biomedicínský institut, kde jsem pracoval na zkoumání biomakromolekul pomocí rentgenového záření. Tam jsem se poprvé setkal s interakcí molekul a fotonů. A tehdy mě ten výzkum neskutečně nadchnul, za což vděčím svému školiteli, který je v tomto opravdu skvělý. No a mě to tak zajímalo pořád…
*Vejde paní profesorka Sekaninová a vezme si sušenku*: Já se musím motivovat tady tím.
Mohla byste prosím zavřít? Tady je strašný hluk.
Zhasnout?
Zavřít.
Zavřu dveře.
Děkuju. (k Jakubovi) Promiň.
V pořádku. Tak jsem se postupně dostal k elementárnějším otázkám. Zajímalo mě, jak to vlastně funguje. Když se srazí ta částice s tou molekulou, co že se to tam děje. Přes to jsem se vyprofiloval až k tomu svému současnému oboru, kde modeluji tyto interakce na úrovni malých molekul a atomů.
Také jsi v anotaci psal, že tvá škola je dost propojená s Max Planck Institutes. Co to je za institut a čím se zabývá?
Obecně v Německu existuje něco jako Max Planck Gesellschaft, což je sdružení takovýchto institutů Maxe Plancka. Každý je zaměřený na různé obory, třeba v Lipsku je to konkrétně matematika ve vědách, takže hlavně aplikovaná matematika, potom kognitivní a behaviorální vědy a nakonec neurologie. Jsou to špičkové vědecké instituty na světové úrovni. Sdružují se tam úžasní vědci z celého světa, spousta německých nobelistů pochází právě odtamtud, takže pokud někdo chce v Německu dělat špičkovou vědu, chce to cílit primárně tam. A velký benefit je, že naše univerzita s nimi spolupracuje až na takové úrovni, že dva ze čtyř profesorů, které teď mám, jsou právě z institutů Maxe Plancka, ten kontakt s těmito vědci je na denním pořádku.
Jsi členem Czech Rocket Society. Co to je za společnost a jak ses dostal k tomu, že pro ni pracuješ?
Tak to je zase velice klikatá cesta. Czech Rocket Society je studentský raketový spolek v České republice, jsme v té naší komunitě jediní, kteří jsou nezávislí na jakékoliv univerzitě. To znamená, že si všechno řešíme sami – od reálného návrhu a stavby raketových systémů přes financování, právo, bezpečnost až po PR – zahrnujeme široké portfolio lidí a profesí. Zabýváme se primárně vývojem experimentálních raket a od toho jdou i pomocné systémy, jako je finanční podpora studentských projektů a obecně popularizace kosmonautiky a vesmíru v Česku. Dostal jsem se k tomu úplnou náhodou. Přes zájem o fyziku jsem hledal, co by se vlastně dalo kde dělat, protože sice jsem měl nějaké stáže, nějaký svůj výzkum, ale obzvláště na střední škole, když někdo dělá výzkum, tak ho typicky dělá sám. Respektive je on a potom nějaký školitel, ať už v rámci SOČky, nebo obecné stáže. A mně hrozně chyběl nějaký tým, kde bych mohl pracovat na opravdu velkém projektu, kde já bych měl jen jednu část a pak by to všechno zapadlo dohromady. A to je pro mě Czech Rocket Society. Jsme několik projektů a týmů, které pracují společně, děláme něco naprosto úžasného, velké komplexní rakety, kde každý přispěje nějakým kusem a potom ji společně můžeme odpálit. Je to opravdu elementárně jiný prožitek a zkušenost než dělání SOČky. Doporučuji to každému, kdo se jen trochu zajímá o vesmír.
Řekl bys nám na závěr buď nějaký nejzajímavější, nebo nejvtipnější příběh z tvého celého zahraničního studia?
Já jsem tam zatím jenom jeden rok… Ale nejzajímavější, já se s dovolením zamyslím… Asi pro mě nejzajímavější a docela vtipný byl ten kulturní šok. Já jsem očekával, když jsem přijel do Lipska –Lipsko je poměrně nedaleko českých hranic – že tam budou právě lidi z toho nejbližšího pohraničí, primárně z Evropy. Ale až donedávna jsem nepotkal jediného Čecha, který by tam studoval. Pobavilo mě to v tom, že to šlo úplně proti mým plánům a očekáváním, ale zároveň to bylo velice příjemné překvapení.
Děkuji za rozhovor
Barbora Perglová