Bakaláře studuje v Dánsku na Aarhus University. Proč právě tam? To je vcelku jasné. Obor Cognitive Science, který studuje, se hledá těžko. Však je to taky velmi specifická mezioborová disciplína. Co je na ní tak zajímavého a jak se k ní Kamila dostala? Jaký pro ni byl přechod do Dánska a na co si musela zvyknout? To vše a ještě více se v rozhovoru dozvíte!
Jak sis vybrala zemi a konkrétní univerzitu?
Do Dánska jsem šla za oborem. Kognitivní vědy se jinde v Evropě moc studovat nedají, zvlášť ne v angličtině.
Jak ses k nim vůbec dostala?
Zvažovala jsem, jestli studovat informatiku, lingvistiku nebo psychologii, ale nakonec mi došlo, že by mi jenom jeden z těch oborů nestačil. Na lingvistické olympiádě jsem zjistila, že mě nezajímá čistá lingvistika, ale že v ní chci víc toho psychologického aspektu. Pak jsem se přes Otevřenou vědu dostala na stáž u Katky Chládkové, která dělá psycholingvistiku, a tam jsem se nějak dozvěděla o existenci kognitivních věd. A zjistila jsem, že je to vlastně hezký průnik všeho, co mě zajímá.
Čím se zabývají?
Je to taková hodně mezioborová disciplína – odpovídá na otázku, jak funguje mozek a lidé, trochu jinak než psychologie. Zabývá se spíš myšlením obecně, a to z různých úhlů.
Co tě na nich nejvíc baví?
Zajímá mě hlavně mechanismus učení a praktické využití poznatků. Ale nemám potřebu řešit lidské problémy, takže psycholog ze mě nebude.
Co bylo nejtěžší na tom se prostě sebrat a odjet?
Dánsko je v tomhle ještě specifické, protože výsledky přijímaček vyhlašují až v půlce léta. Což je dost pozdě, takže to balení kufrů bylo hodně rychlé. Měla jsem to vymyšlené tak, že pokud se nedostanu tam, tak na další vysoké se budu hlásit až za rok. Protože po maturitním ročníku jsem neměla úplně kapacitu se hned hlásit někam dál.
Jinak takové vycestování člověku ukáže, kým vlastně je, jaké má ze svého prostředí předsudky a předpoklady a co se mu líbí a nelíbí.
Co tě po příjezdu nejvíc zaskočilo?
Jak málo teorie jsme na tom oboru měli. Dánská filozofie je hodně zaměřená na praxi. Já jsem zvyklá na to, že abych mohla něco v praxi udělat, musím to nejdřív v teorii pochopit, na což se tady moc nehraje. Je to úplně jiný přístup.
V Dánsku je hodně draho. Je těžké během studia nějak vyjít?
Dokážu si představit, že v Kodani je to těžké, ale Aarhus není tak hrozný. V Kodani je to o štěstí – jestli se vám podaří sehnat práci a ubytování. V Aarhusu ubytování není problém – kapacity jsou a je to i levnější. Ceny potravin jsou podobné jako v ČR, ale hodinovka je vyšší, dokonce i u part-time jobs pro studenty. Když si ke studiu najdete práci na osm, dvanáct hodin týdně, tak kromě platu dostáváte i stipendium od státu. Takže utáhnout se to dá.
Ty jsi zmiňovala, že Aarhus je takové dánské Brno. Jak jsi k takovému závěru došla?
Je to hodně mladé studentské město. V podstatě univerzitní. Taky vidím nějaké paralely mezi situacemi Praha – Brno a Kodaň – Aarhus, co se týče toho ubytování.
Bydlí tam hodně zahraničních studentů?
Záleží, hodně se tam jezdí na Erasmy. Je tam velký department businessu, který má hlavně anglické programy. Vtip je v tom, že dánská vláda před několika lety zkrouhla počet bakalářských programů v angličtině, takže už těch mezinárodních studentů není tolik. Zároveň na kognitivních vědách je nás ze zahraničí dvacet z osmdesáti, takže nějaká komunita tam je. Ale je to určitě míň, než ve státech jako je Nizozemí nebo Anglie.
A funguje ta komunita zahraničních studentů dobře? Máte třeba nějaké spolky?
Přímo mezioborové studentské spolky jsou hlavně dánské, takže to není úplně ideální. Ale když se člověk snaží, něco se dohledat dá. U nás není ani tolik Čechů, zato znám strašně moc Slováků a tím, že nejsme velký obor, potkáváme se spíš na takové přátelštější bázi, ne tak formálně jako třeba ve spolcích.
Výuku máš v angličtině, ale co ten normální život? Učíš se dánsky?
Tak dánštinu se každý učí, ale nikdo se ji nenaučí. To je vtip samozřejmě. Angličtinu fakt používají všichni, už jsem anglicky vedla i několik smalltalků s dánskými babičkami. To prostě většinou není problém, takže angličtinu používám na denní bázi a dánsky skoro neumím. Dánština je strašně specifický jazyk, který si musíte nejdřív naposlouchat, ale když už se člověk odhodlá a chce se ho naučit, dánská vláda mu kurzy zaplatí.
Co nějaké kulturní šoky?
Dánové nic neřeší. Z ničeho nemají stres – není třeba problém odevzdat práci na druhý termín. Život má přednost před školou, ale vlastně i před prací. Když už je na vás nějaký tlak, tak většinou přichází od ostatních lidí ze zahraničí. To je velká změna, na kterou si postupně zvykám.
Vyhovuje ti to?
Nevím. Obecně asi jo, je to super, když je člověk vyhořelý po maturitě a potřebuje si odpočinout. Na druhou stranu se trochu bojím, že kdybych se po studiu vrátila domů nebo odjela ještě někam jinam, tak by to pro mě to setkání s realitou mohlo být tvrdší. To třeba vidím na Dánech, když jezdí na Erasmy – nemají představu, jak těžké je studium v jiných zemích a pak naráží.
Máš už nějaké plány, kam budeš pokračovat dál? Chystáš se v Dánsku zůstávat?
Ještě nevím. Možná jo, možná ne. Na magistra se chci dál specializovat – specificky na lingvistiku – a to v Aarhusu není úplně možné.
Tak už na závěr – máš nějakou vtipnou nebo zajímavou historku ze studia v zahraničí?
Nejvtipnější jsou ty babičky, které se na tebe na autobusové zastávce vytasí s angličtinou, když jim řekneš, že nerozumíš dánsky.
Děkuji za rozhovor
Sofie Hana Klímová