Z Open Gate přes debatní klub až na nejlepší právnickou školu v Irsku. University College Dublin pro ni byla díky výsledkům studentů, zaměření a strategickému umístění v Evropské unii jasná volba.
Studuje zároveň i v Brně, a tak má jedinečnou příležitost se zamýšlet a porovnávat dva právní systémy, které jsou až překvapivě odlišné.
Ani s debatou nepřestala a v současnosti dokonce trénuje středoškoláky. Co jí debata přinesla do života? A co se na ní vůbec dá „trénovat”?
Ty studuješ v Irsku, v Dublinu na University College Dublin. Jako první by mě zajímalo, proč sis vybrala právě tuhle zemi a právě tuhle konkrétní univerzitu.
Já tím, že studuji práva a chtěla jsem studovat v Evropské unii, tak je to jediná země, kde se dají studovat práva v angličtině, protože umím jenom základy španělštiny, a to by moc nešlo. Proto jsem se rozhodla právě pro Irsko a pro University College Dublin, protože je to nejlepší škola na práva v Irsku, mají nejvíc soudců v Supreme Court.
Jak tě vůbec napadlo to, že půjdeš studovat do zahraničí?
Tak já jsem studovala na Open Gate, kde se o tom hodně bavilo. Dělala jsem i mezinárodní maturitu IB, už jsem nad tím přemýšlela dlouho, že bych chtěla jít do zahraničí. Tak jsem to zkusila takhle do Irska.
Co je podle tebe nejtěžší část studia v Irsku?
Nejtěžší je najít si bydlení, protože tam je opravdu bytová krize. Takže najít si ubytování, aby člověk věděl, že může v pohodě studovat celý semestr nebo rok a bude mít kde bydlet.
Ty tedy studuješ práva. Proč tě zajímají zrovna práva?
Já jsem na střední a vlastně i teď na vysoké škole byla vždycky aktivní debatér, věnuju se akademické debatě. Byla jsem na mistrovství světa jak středoškolské debaty, tak teď jsem byla i na mistrovství světa v té univerzitní. Práva jsou tomu debatování hodně blízké, a i když jsem předtím měla hodně ráda vědy – biologii a tak – řekla jsem si, že to, co se můžu naučit na těch právech, ty dovednosti, které z toho budu mít – jako kritické myšlení, argumentace a právní přehled o tom, jak svět funguje – jsou základ společnosti. A pak se klidně můžu specializovat na něco víc ve vědách a vlastně propojit oba tyhle pohledy. Přišlo mi to jako ta nejuniverzálnější věc, kterou můžu vystudovat jako bakaláře a pak z toho získat zkušenosti dál.
Máš nějakou oblast práva, která tě zajímá nejvíc, nebo tě to zatím zajímá tak nějak obecně?
Já vlastně studuji i tady v Brně, takže se snažím udržovat i ten komparativ toho, jak funguje české právo a to irské, ale potažmo i to britské, protože irské právo je hodně ovlivněno i tím britským. Zajímá mě i třeba evropské a mezinárodní právo. A jak právo ovlivňuje společnost a chování jedinců a jak může právo být využito jako nástroj pokroku a inovací ve společnosti.
Když jsi zmiňovala rozdíl mezi českým právem a tím irským, potažmo britským, jaké jsou tam hlavní rozdíly, které by byl běžný člověk schopný pochopit?
Asi ten nejzásadnější, nejčastěji uváděný, je, že rozsudky z Common law jsou pro ty soudy závazné, takže tam v trestním právu, což tady v Česku vůbec nejde, existoval institut takzvaného „Common law rape”. Vlastně to bylo definováno jenom tím Case law, což jsou ta rozhodnutí soudu a podle toho pak rozhodovali ty další případy. I různé právní texty se vyvíjí skrze ty soudy, takže tam je mnohem větší důraz na to znát tato rozhodnutí, jak se to právo vyvíjelo. A ta legislativní složka v Irsku je hodně neuspořádaná, hodně chaotická. Jak jsme tady zvyklí mít občanský zákoník, který nám to všechno hezky vymezuje, tak tam každé dva roky berou zpět to právo, mění ho, je v různých dokumentech… Extrémně chaotické, extrémně složité se v tom vyznat. V Česku sice máme judikaturu, takže bychom se neměli odchylovat od toho, co jsme předtím rozhodli, ale rozhodně to není tak striktní jako v tom Irsku, soud si nemůže vymýšlet moc nové věci. A zároveň taky máme jasnou, čistou legislativu.
Také jsi říkala, že ses věnovala a věnuješ debatě. Jak ses dostala k debatování?
U nás na střední, na Open Gate to je celkem velký klub, mimoškolní aktivita, kterou tam dělalo spousta spolužáků. Takže jsem si jednoho dne řekla, že bych to mohla zkusit, přišla jsem na ten kroužek, pak jsem jela na první turnaj a od té doby debatuji, až jsem se dostala na mistrovství světa. Teď trénuji středoškoláky v národním týmu. Takže bylo to v podstatě náhodou, ale drží se mě to už asi osm let, no.
Říkala jsi, že trénuješ středoškoláky, jak to funguje? Jak trénuješ někoho k debatování?
Tak debatování, i když se to nezdá, je jako sport. Je to disciplína, která má vlastní pravidla a člověk se může zlepšovat. To je jako když píšete poprvé esej, taky moc nevíte, co dát do úvodu, do stati do závěru. Podobně to funguje i s argumentací. Vlastně učím středoškoláky, jak líp formulovat svoje myšlenky, zvlášť třeba v angličtině, jak udělat lepší argument, který bude silnější, jak naopak reagovat v časovém tlaku na argumenty oponentů a jak si rozšiřovat obzory, protože jako debatéři musíte vědět v podstatě o všem.
A co tebe osobně nejvíc baví na debatě?
Mě na tom baví ten aspekt cestování a potkávání se s novými lidmi, protože díky debatě jsem měla možnost už jet na několik kontinentů, byla jsem ve Vietnamu, byla jsem v Panamě, byli jsme v Bulharsku, tenhle rok letím do Keni, právě jako trenér těch středoškoláků. Takže mi to dává opravdu hodně příležitostí poznávat lidi z celého světa. A poznávat nová místa. Zároveň mě baví argumentovat a rozvíjet se i v tomto ohledu, protože to je důležité pro ta práva, umět se sebevědomě vyjadřovat a vědět, co člověk říká.
Abych se ještě vrátila k tomu tvému studiu, studuješ v Dublinu. Zkoušela ses někdy učit irsky?
Tak oni tam mají všechno dvojjazyčně, protože se pořád snaží, aby ten jazyk úplně nevymřel. Takže to slyším, pokaždé v autobuse hlásí i v irštině. Jenže sami Irové, moji spolužáci, irsky moc neumí, on je to opravdu složitý jazyk, který není moc podobný ničemu. Nějaké Baile Átha Cliath (pozn. red.: irský název Dublinu) … tuším nějaké fráze. Ale když jsem si to otevřela na Duolingu, tak jsem usoudila, že to prakticky k ničemu není, takže moc neumím irsky.
A oni se tu irštinu učí ve škole? Třeba na základce nebo tak?
Myslím si, že to mají do jisté míry povinné a že pak z toho dělají i svoji maturitu. Ale když se podívám na úroveň, když maturuje člověk v česku z angličtiny, tak ta úroveň (české maturity) je mnohem vyšší a je to mnohem víc použitelné. První rok univerzity byla většina z nich (Irů) ráda, že dala dohromady nějakou větu. Takže ten jazyk je opravdu složitý a rychle se zapomíná, že to není v ničem moc ukotvené.
A řekla bys ještě na závěr nějaký buď nejzajímavější, nebo nejvtipnější příběh z tvého zahraničního studia?
Jo… složitá otázka na závěr. Tak hodně zajímavé bylo letět na to mistrovství světa, kdy jsme byli v Bulharsku a měli jsme možnost debatovat proti ostatním. Tím, že univerzita má debatní klub, má tu podporu, tak nám to proplácí. Takže to bylo hodně zajímavé. A je i fajn, že je tam na to kladen důraz a že tam je mnohem větší podpora než tady na Masarykově univerzitě, kde sice debatní klub je, ale nejezdí na takové soutěže, nedávají jim dotace. Zatímco my tam máme ty možnosti cestovat.
Děkuji za rozhovor!
Barbora Perglová