Při výběru univerzity se rozhodovala mezi Nizozemskem a Irskem. Teď studuje na Utrecht univerzity v Nizozemsku. Podle čeho se nakonec rozhodla? A proč vůbec nezůstala v Česku?
V Nizozemsku studuje obor mezinárodního práva veřejného. Co přesně to znamená? Na co se zaměřuje Adéla? A jak se k tomu dostala od prvotního oboru Liberal Arts and Sciences?
Během studia také stíhá pracovat pro organizaci, která se zabývá pomocí studentům středních škol s procesem přihlašování na zahraniční univerzity – a to od výběru školy až po zařízení ubytování.
Studuješ na Utrecht univerzity v Nizozemsku. Proč sis vybrala právě tuhle zemi a tuhle univerzitu?
Docela vtipné bylo, že já jsem vlastně v Holandsku nikdy nebyla předtím, než jsem tam odjela studovat, takže to byla taková divoká karta. Ale vybrala jsem si ho kvůli tomu, že je tam obecně docela nízké školné, navíc se mi líbily hodně ty obory, které tam nabízí. Já jsem ve finále zvažovala, jestli půjdu do Holandska, nebo do Irska a líbilo se mi, že Holandsko je docela dostupné vlaky, že se dá docela jednoduše dostat domů, protože já se snažím nelétat, pokud to jde. Takže asi kombinace těchto faktorů.
Co tě primárně přimělo ke studiu v zahraničí?
Já jsem věděla, že chci odejít do zahraničí už docela odmalička. Ta první vize byla Oxford, protože mám strašně ráda Harryho Pottera, takže jsem chtěla odcestovat tak nějak od začátku. Pak přišel Brexit, takže to úplně nevyšlo… ale na střední škole jsem začala jezdit na letní akademii Discover, což je takový letní tábor, kde studenti můžou dělat kurzy na různá témata. Kurzy většinou dělají lidi, kteří sami studovali v zahraničí a snaží se předat styl výuky, který v zahraničí funguje, a témata, která jsou míň rozdělena podle oborů, ale spíš interdisciplinární, se snaží předat studentům v Česku. A díky tomu jsem se setkala se spoustou lidí, kteří studovali v zahraničí, a ujistila jsem se v tom, že to minimálně chci zkusit a že by to mohla být zajímavá zkušenost a cesta. Pak jsem se přihlásila, dostala… Pak jsem se hodně rozmýšlela, protože mi to přišlo jako docela děsivý krok, ale teď toho nelituji, nakonec jsem se k tomu rozhoupala a teď jsem fakt spokojená a neměnila bych.
Co je pro tebe nejtěžší část studia v zahraničí?
Nejtěžší část studia v zahraničí je asi to, že jako student mám spoustu možností dělat různé jiné mimoškolní aktivity, třeba se angažuji v naší školní právní klinice, mimo jiné dobrovolničím tím, že pomáhám českým studentům se dostat na zahraniční univerzity a tak. Myslím si, že nejtěžší je kombinovat to docela náročné studium s aktivitami, které člověk může dělat bokem. Teď vlastně pracuji jako výzkumná asistentka svojí vedoucí diplomky, takže té práce je docela hodně a člověk to musí pořád balancovat. Ale zároveň je super, že mám možnost tyto věci dělat. Že nemusím jenom studovat a soustředit se striktně na to, ale můžu dělat i věci, které jsou praktické v tom oboru a můžu zároveň přispívat k nějakým dobrým věcem.
Ty vlastně studuješ mezinárodní právo moří… Nebo?
Moře je v tom taky. Já studuji obecně mezinárodní právo veřejné, to znamená, že se nekoukám na jednotlivé lidi, ale na státy, jak se regulují vztahy mezi státy. A studuji konkrétně moře, životní prostředí a udržitelnost. Takže je to ještě trošičku širší.
Mohla bys to popsat nějak detailněji? Čím se konkrétně zabývá ta oblast práva, kterou studuješ?
Já se zaměřuji hlavně na to životní prostředí. Tahle oblast práva se v podstatě kouká na to, jak regulujeme různé environmentální dopady, které způsobují lidé. To znamená třeba ochranu biodiverzity nebo degradaci půdy, klimatickou krize. Environmentální právo se kouká, jak už teď regulujeme tyhle fenomény a jak bychom je mohli regulovat líp.
Proč studuješ to, co zrovna studuješ?
Já, když jsem si po gymnáziu vybírala, co budu studovat, tak jsem měla fakt široký výběr věcí, co by mě mohly bavit, od práva po třeba mikrobiologii. Vlastně mě vždycky bavily věci, co se týkaly udržitelnosti a životního prostředí. A potom… jak byla ta otázka prosím?
Jak ses rozhodla pro ten obor?
No a když jsem potom odešla do Holandska, tak jsem měla možnost studovat obor, který je dost široký, jmenuje se Liberal Arts and Sciences. První rok jsmeměli hodně všeobecný a profilovali jsme se až v druhém a třetím ročníku. Tam já jsem si vybrala mezinárodní právo, protože mě začalo v průběhu toho prvního ročníku fakt bavit. A jak jsem začala dělat mezinárodní právo, tak jsem zjistila, že se dá i docela dobře nakombinovat s těmi mými zájmy ohledně udržitelnosti a takových těch „ekověcí”, takže nakonec jsem skončila u environmentálního práva. Taky mi to dává velký smysl, vzhledem k tomu, co se děje ve světě. Myslím, že ty envirověci se už nedají přehlížet a že se s nimi něco musí dělat, a environmentální právo je zrovna oblast, kde ten vliv může být docela velký.
Takže na bakaláři jsi studovala ty Liberal Arts and Sciences. O co jde? To je nějaká kombinace různých společenskovědních oborů?
Jo, v podstatě. Nemusí to být jen společenskovědní obory, to důležité slovíčko je to Liberal, jako že to může být cokoliv. Těchto oborů je po Holandsku hodně a mají vždycky trošičku jinačí rozměr s tím, že některé školy jsou opravdu zaměřené tak, že si člověk může náhodně vybírat, jaké předměty chce. Ten náš byl zorganizován kolem řešení velkých světových problémů, věci typu hlad, chudoba, klimatická krize a tak. V prvním ročníku se dělají takové všeobecné věci, ta škola se všem studentům snaží dát nějaký základ. Potom se student může profilovat v mezinárodním právu, mezinárodních vztazích, ale i ve víc přírodovědných směrech, jako je právě udržitelnost a vyloženě studium půdy, vod a spoustu jiných věcí. Je to fakt zajímavý obor, který doufám, že jednou bude v Česku, protože spousta studentů na začátku studia na vysoké škole úplně neví, co chtějí dělat. Přijde mi úplně super, že tento obor nejenže jim dá ten základ, díky kterému můžou přemýšlet, jak všechno zapadá dohromady, ale zároveň se můžou profilovat v jedné věci, která je pak baví nejvíc.
Taky mimo to studium pomáháš studentům středních škol hlásit se na zahraniční školy skrze organizaci Started. Jak ses k tomu dostala a proč to děláš?
Když jsem začala seriózně zvažovat, že bych na zahraniční univerzitu šla, tak jsem hodně přemýšela… protože ty přihlašovací procesy tam jsou o dost komplexnější než do Česka. Obecně to nejsou jenom přijímačky, ale hodně motivační dopisy, CVčka a člověk musí mít i nějaké mimoškolní aktivity, aby měl vůbec šanci se dostat. A já tím, že jsem šla z normálního českého gymnázia, jsem ani neměla nikoho, kdo by mě mohl vést v tom, co je potřeba, co je dobrý dělat, co není dobrý dělat, jak se ty motivační dopisy píšou a tak. A pak jsem nějak úplně náhodně našla, že existuje Started. Je to tedy placená služba, ale je to individuální služba, která pomáhá od začátku do konce s celým tím přihlašovacím procesem, takže od výběru školy a aktivit, které by bylo dobré mít na tu přihlášku až po „Stěhuju se do té nové země a potřebuji vyřešit všechny administrativní věci, než začnu studovat.” Takhle jsem se k tomu dostala úplně poprvé a potom mě Started oslovilo už během mého studia, jestli bych nechtěla přijít na nějaký webinář studentům popovídat, jaké je pro mě studium v Holandsku. A mně se strašně líbila energie těch studentů, jak z toho byli nadšení a jak chtěli vědět víc, a tak jsem si řekla, že by bylo fajn, kdybych se v tomhle mohla angažovat dál. Takže jsem napsala Started, jestli bych jim nemohla pomáhat s nějakými věcmi, a ta práce mě strašně baví. Teď už mám pod sebou studenty, které vedu a pomáhám jim přesně s tímto procesem výběru škol, výběru oborů. A zatím se všichni moji studenti všude dostali, takže to je taky super, že mají teď ty zážitky ze zahraničí a jsou tam spokojení.
Řekla bys nám na závěr nějaký svůj nejzajímavější nebo nejvtipnější příběh z tvého zahraničního studia?
Hmm… Tak úplně nejzajímavější nebo nejvtipnější mě nenapadá, ale spíš takový “fuckup”, který ultimátně dopadl dobře… nebo spíš takový „motivační příběh”. Tím, že jsem šla z úplně normálního českého gymnázia, tak jsem neuměla psát eseje, když jsem přišla do zahraničí. Což bylo docela problémový, protože celý můj obor byl o psaní esejí. A potom, co jsem se nastěhovala a začala jsem oficiálně školní rok, tak jsem měla v pondělí první hodinu v devět ráno. Tam nám řekli, jestli jsme se už stihli podívat na sylabus a jestli všichni vědí o tom, že do zítřka do devíti do rána musíme odevzdat naši první esej. A já jsem byla jakože: „Esej? Co? Co je to sylabus?” Vůbec nevím, co se děje!” Ale nějak jsem si k tomu sedla a nějak jsem to napsala a bylo to úplně v pohodě. A tak nějak to nastartovalo moji cestu, co se týká psaní, protože na to jsem fakt nebyla dobře připravená z toho mého gymnázia. A teď mám práci výzkumného asistenta, kde mimo jiné pomáhám psát reálně výzkumné texty, takže je hezké, že mě to nakoplo do této fáze, kde spíš pomáhám tvořit něco reálného, než si jen hrát se slovy a s nějakými krátkými esejemi.
Děkuji za rozhovor.
Barbora Perglová