Majáles se nezadržitelně blíží. Bohužel pouze pomyslně. Nacvičování scénky při zákazu shromažďování více než dvou osob nezvládáme tak, jak bychom si představovali.
Je duben 2020. Obvykle bychom této době sestavovali a nacvičovali scénku, vymýšleli název a na poslední chvíli nahrávali hudbu. Doba je ale neobvyklá, přímo krizová, a tak teď ani pořádně nevím, jak ta naše scénka vlastně vypadá.
Celou přípravu na Majáles bych rozdělila do dvou částí. První část po zadání tématu může trvat i dva měsíce, během nichž se nic moc neděje. Už známe zadání a každou chvíli někdo ze spolužáků prohlásí, že bychom mohli začít vymýšlet scénku. Stejně dobře by mohl mluvit do zdi. Tato část končí většinou až v polovině března, když si někdo „zodpovědnější“ uvědomí, že 1. květen se kvapem blíží. A pak začíná druhá část, která je plná shonu a příprav v poslední minutě. Dala by se rozdělit ještě do několika menších částí, například rozdělování rolí, začátek nacvičování, nahrávání hudby po termínu nebo výroba rekvizit. Jedinou výjimkou potvrzující přesnost tohoto rozdělení jsou primy. Upřímně by mě zajímalo, proč tak často majálesové vystoupení vyhrávají vyšší ročníky a zatím jsem ani jednou s pohárem vítěze neviděla primu. Protože pouze v tomto ročníku jsme začali promýšlet scénku již ve stejném měsíci, v jakém jsme dostali téma, hudbu jsme odevzdávali dva týdny předem a s rekvizitami jsme si vyhráli jako nikdy potom. Tudíž naprosto ideální.
Takže jak vlastně to naše nacvičování (vyjma primy) vypadá? Otázkou spíš je, jestli se dá říct „nacvičování“. Stejně dobře byste nás mohli nazvat hejnem tučňáků. Obdivuji holky, které se pravidelně ujímají úkolu nás zorganizovat. Já bych po pár minutách stoprocentně vyletěla z kůže.
Zatím nejhorší byla příprava na Majáles v sekundě. Dostali jsme téma Světový majáles – podtéma Asie. Začala jsem všude po okolí zjišťovat, co se lidem vybaví, když se řekne Asie. Ale kromě čínských nudlí, seriálů anime a cedulky „made in China“ to nikam to nevedlo. Nakonec se objevily dva návrhy. Po téměř shodném hlasování jsme se domluvili, že v primě přípravy organizovaly holky, tak teď jsou na řadě kluci. A všichni byli spokojení. Jenže pak se všechno pokazilo. Nácvik se nedařil, nezvládali jsme taneček a vyskytlo se plno nesrovnalostí. Vystoupení začalo připomínat katastrofu. Někteří spolužáci si už hledali, kam by 1. května mohli odjet. Museli jsme se scénkou něco udělat, aby na Majáles přišla alespoň větší polovina třídy. Takže jsme začali s úplně novou scénkou dva týdny před samotným vystoupením. Asi vám ani nemusím popisovat, jaký to byl shon. Rozdělili jsme se do několika skupin a nacvičovali na různých místech, abychom se vzájemně nerušili. A víte co? Zvládli jsme to! A Majálesu se zúčastnila celá třída. Bylo by hezké pokračovat po této zkušenosti trochu zodpovědněji a příště si hlídat termíny. Ale nestalo se.
Nevím, jak nacvičování scénky zvládají ostatní třídy, ale doufám, že v tom nejsme sami. I když zkoušení našeho vystoupení připomíná všechno, jen ne samotné vystoupení, nakonec si Majáles vždy užijeme. Já se na něj těším už od začátku roku a i pro celou moji rodinu je to velká akce, kterou rádi navštíví. Každopádně už se nemůžu dočkat, až budeme Majáles organizovat my a na scénky se budeme jenom dívat!
autorka: Kristýna Ježková, Kva B