V době, kdy spousta brněnských studentů na naší škole představovala své SOČky, se část studentů kvint vypravila na exkurzi na Chemickou fakultu VUT. Po příchodu jsme se usadili v přednáškové místnosti a zde jsme absolvovali přednášku na téma využití biomateriálů v medicíně od počátku 20. století až po výhledy do budoucna. Dozvěděli jsme se například to, že pokud je člověku voperována protéza kyčelního kloubu, dojde po nějaké době v okolí kloubní náhrady ke vzniku zánětu. To se děje následkem obrušování umělého kloubu a uvolňování mikroskopických částeček, které organismus identifikuje jako cizí tělesa a zánětem se je snaží zničit. Touto obrannou reakcí je ale ničena i kost, takže pacient musí po zhruba 15 letech jít další operaci, protože by mohlo dojít k prasknutí kosti, ve které je tato náhrada upevněná. Na VUT vyvinuli speciální kostní tmel, který nabízí lepší podmínky pro růst kosti, do které je protéza kloubu zasazena. Problém je, že proces zavedení do praxe je velmi složitý, protože se nový produkt musí nejprve pět let testovat na zvířatech a poté stejnou dobu na lidech, než je možné jeho uvedení na trh.
Léčba zlomenin kmenovými buňkami
Další zajímavost byla z oblasti léčení zlomenin. Z kolagenu s vloženými kmenovými buňkami byla vyvinuta věc podobná „lešení“, která se vloží na místo poškozené části kosti a kmenové buňky se již samy přemění na tkáň, do které byly vloženy. Tento produkt je ve fázi testování na miniprasátkách. Bylo zjištěno, že když se prasátku vyřízne kousek kosti a nahradí se lešením s kmenovými buňkami, po nějaké době již není dokonce ani na rentgenu rozeznatelné místo, kde se nacházel implantát. Protože se ale mohou kmenové buňky jednoduše přeměnit na nádorové, začaly se testovat podobné kostní implantáty, které už kmenové buňky neobsahují, pouze vytvářejí vhodné prostředí pro jejich růst poté, co se do kolagenové vložky sami „přestěhují“ z kostní dřeně.
Byli jsme také seznámeni s problémem obrušování chrupavek. Chrupavka kloubu není vyživována, tudíž při jejím obroušení nemůže dojít k regeneraci. Vědci však dostali nápad, že když vyvrtají díru do kosti pod ní, dostane se do kloubu výživa i kmenové buňky z této kosti a chrupavka doroste.
Jak kvalitní je brněnská voda?
Po přednášce jsme se již vypravili do laboratoří. V první nám byl vysvětlen rozdíl mezi fluorescencí a fosforescencí. Zatímco prvně jmenovaná vymizí během několika okamžiků, což lze přirovnat k míči vykopnutému na kopec, který se hned zase skutálí zpět, tak fosforescence se z excitovaného stavu vrací až během několika minut. V další laboratoří jsme se dozvídali velice zajímavé informace o testování různých materiálů a jevů. Jako poslední jsme navštívili laboratoře na analýzu obsahu metanolu v alkoholických nápojích a v poslední jsme si mohli udělat analýzu naší domácí kohoutkové vody. Překvapivým zjištěním bylo, že voda z VUT byla oproti předpokladům nejkvalitnější.
Pozn. Na chodbě nás zaujaly stolečky, které byly nápadně podobné lavicím v učebnách 215 a 302, dokonce i samolepka s nápisem VUT byla shodná.
