Adaptační pobyt prim
V polovině září jsme se my, noví žáci z prim, vydali na adaptační pobyt do Březové. V pondělí brzy ráno jsme se všichni setkali před školou. Byl tam trochu zmatek, přesto jsme na místě nikoho nezapomněli. Po dlouhé a vcelku nudné cestě jsme konečně dorazili na místo. Bylo krásné počasí a vypadalo to tam nádherně. K tomu na nás čekala jedna seznamovací aktivita za druhou.
Paintball neboli střílečka s barevnými kuličkami. Nikdo z nás si nebyl úplně jistý, jestli se do toho pustit, nebo raději ani ne. Když se ukázalo, že zásah barevným míčkem bolí asi desetkrát víc než třeba zásah Nerf pistolí, nejistota stoupla. Nakonec to ale byla zábava. Občas se někdo i trefil, pár podlitin jsme si tedy odnesli. Následovala horolezecká stěna a pak ještě free fall. Toho jsem se opravdu bála. Krok do neznáma jsem nakonec dokázala udělat a byla to legrace.
Večerní program byl skvělý. Šli jsme do strašidelného domu. Když jsme vešli, začali jsme se opravdu trochu bát. Byla tam tma a z neznáma se ozývaly různé strašidelné skřeky. Naštěstí jsme se všichni v pořádku dostali ven.
Poslední den ráno, když jsme začali vyklízet pokoje, moc se nám do toho nechtělo. Po obědě jsme odjížděli. Autobus už na nás čekal. Bohužel. Nezbývá tedy než se těšit na další společný výlet.
autorka: Nela Zavřelová, prima B
Adapťák
Na začátku adapťáku jsme se sešli před školou, odkud nám odjížděl autobus. Nasedli jsme do něj a na to, že jsme se neznali, jsme už od začátku dělali celkem hluk. Dojeli jsme do Outdoor Resortu Březová, kde se adapťák konal.
Už na první pohled vypadal celý resort opravdu luxusně. Uprostřed areálu stálo vysoké lanové centrum, které bylo ohraničeno malými chatkami, rybníkem, paintballovým hřištěm, bazénem, pláckem, kde se daly hrát hry, dalšími atrakcemi na lezení a hlavně velkou budovou, kde byly naše pokoje. Kolem resortu se pásli koně.
Šli jsme se ubytovat a hrát seznamovací hry. Hned potom jsme si dali oběd, na který jsme se už těšili a který nám všem chutnal. Během zbytku dne jsme stihli paintball, jízdu na koni, bungee-jump trampolíny a spoustu další zábavy. Protože byl program opravdu nabitý, přemohla nás na konci dne únava. Podobné to bylo i další den. Stihli jsme rafty, koupání v bazénu, lukostřelbu, free fall (skok z věže), lezení po horolezecké stěně a po večeři na nás čekala strašidelná úniková hra Karlštejn. Ona tedy sama o sobě zas tolik strašidelná nebyla. Nejvíc děsivý byl na ní čas, který nám při každém úkolu rychle ubíhal, což už strašidelné trochu bylo. Poslední den nás už čekal odjezd domů. Před ním jsme ještě stihli lezení na nízkých i vysokých lanech, další hru na plácku a chvilku před odjezdem jsme si ještě zablbli na prolézačkách. Dali jsme si zavazadla do autobusu a jeli jsme zpátky.
Myslím, že jsme si to tam všichni moc užili, navzájem jsme se poznali, a já jsem si dokonce zapamatovala i jména všech holek (klučičí jména moc ne), a to je v mém případě pokrok.
autorka: Kiki Vlčková
Adaptační pobyt prim
Ráno v pondělí 14. 9. 2020 jsme vyjeli od Gyrecu. Cesta nebyla tak moc dlouhá, jak jsem předpokládal. Když jsme přijeli, byl jsem mile překvapen. Resort v Březové, kde jsme byli na adapťáku, vypadal jako středověký hrad a já mám rád hrady. Po příjezdu jsme se ubytovali a pak jsme šli na prohlídku areálu. Potom byla hra jménem DOLMEN. Pak jsme šli na paintball a bunge trampolínu. Po trampolíně byla večeře a šli jsme spát.
Druhý den byl super. Šli jsme na rafty, na které jsem se moc těšil. Potom byl free fall a pak lezecká stěna a lana. Před obědem bylo koupání, ale voda byla strašně ledová. Stříleli jsme z luku a šli jsme do bonga. (Bongo je takové hřiště.) Večer jsme hráli únikovku Karlštejn.
Poslední den 16.9.2020 byl klidný, skoro nic jsme nedělali. Po obědě jsme vyrazili domů. Cesta byl opět klidná a celkem rychlá.
autor: Martin Karásek
Adapťák
Den začal jako každý jiný, ale místo čekání v lavicích na začátek vyučování jsme obě primy čekaly na autobus. Po příjezdu jsme se ubytovali do pokojů po čtyřech. Hladoví jsme šli na oběd.Jako první byly na programu trampolíny, škoda, že jsme skákali jenom chvilku. Potom přišel na řadu paintball; hra nás bavila, ale za chvíli došly kuličky a další jsme už nedostali. Večer – projížďka na koních.
Druhý den ráno měl být budíček v 8:00, ale Áďa z našeho pokoje začala pouštět písničky, a tak jsme se vzbudili v 6:30.Dopoledne byl pirátský lanáček, na kterém jsme se pořádně vyblbli, odpoledne střílení z luku a potom volný pád ze 14 metrů. Večer měla probíhat noční hra, a to únikovka Karlštejn. Čekali jsme dlouho, než jsme mohli vyrazit. Moc strašidelná nebyla, akorát se v jedné místnosti zasekl tablet, takže nám to neukázalo indicii.
Poslední ráno jsme šli vyspaní dorůžova lézt do výšky – vysoká lana. Poté lezecká stěna.
Adapťák se nám fakt povedl, mám tu spoustu nových kamarádek.
autorka: Zuzana Schejbalová, prima A
Adaptační kurz
V pondělí 14. září jsme s naším ročníkem vyrazili na adaptační kurz do outdoorového střediska v Březové, byli jsme tam až do středy 16. září.
V úterý dopoledne jsme hráli takovou seznamovací “hru”, kde jsme každý měli papír s otázkami. Na ně jsme se pak ptali ostatních. Když odpověděli ano, napsali jsme si jejich jméno pod tu danou otázku. Mezitím, kdo chtěl, mohl se přivázat k pružnému lanu a pokusit se dojít co nejdál. Pak jsme hráli vybíjenou. Před polednem jsme byli v bazénu, který byl hrozně studený. Odpoledne jsme hráli další seznamovací hru. Tentokrát takovou, že jsme na zádech měli papír s otázkami a ostatní nám je vyplňovali. U toho jsme si mohli zastřílet z luku.
Také jsme odpoledne skákali free fall. Ten si z celého kurzu pamatuji nejvíc, protože i když nejsem člověk, který se bojí výšek, tohle mě docela děsilo. Bylo to něco, co jsem si řekla, že chci zkusit, ale zároveň jsem nevěděla, jestli to zvládnu. Když jsem vylezla nahoru, děsilo mě to ještě víc než dole, ale nakonec jsem to zvládla. Sice jsem se docela klepala, ale i tak.
Po večeři jsme šli do strašidelného hradu, tam se chodilo po čtveřicích. Mně osobně to nepřišlo až tak strašidelné. Ve středu jsme toho už moc nedělali. Dopoledne jsme psali třídní pravidla a skákali na trampolínách, kde jsme byli připevnění k lanům, abychom skákali výš. Odpoledne před odjezdem jsme udělali velkou fotku celého ročníku.
Moc jsem si pobyt užila a taky jsem poznala své báječné spolužačky a spolužáky.
autorka: Eva Pitnerová, prima B