Vytrvalost dosáhla svého cíle

autor: Vojtěch Gut, tercie A

V jiných jazycích ausdauer, pérséverance, ustrajnost, v češtině vždy vytrvalost. Většinu by napadl nějaký maraton nebo sportovní závod. Americká NASA ji ale proslavila jako slovo zapisující se do historie spíše pod anglickým překladem Perseverance a jako 3 metry dlouhé a 2,2 metru vysoké vozítko, jež dobylo Mars.

Prolog dobrodružství Rudé planety

Bohužel nežijeme v rajské zahradě, a tak všem úspěchům a ziskům předchází tvrdá práce a velká snaha a úsilí, jež se nevyhnuly ani našemu roveru. Aby Perseverance následovala stopy její sestry Curiosity, musela si řádně cestu naplánovat a pořádně se vystrojit.

Aby mohla při letu na Rudou planetu dýchat a nebyla jí zima, postavili jí vědci modul s ochranným štítem a okýnkem pro lepší výhled ve vesmíru. Také ji musel někdo na Mars dopravit – o to se postarala raketa Atlas V 541. S jistotou nezapomněla ani na svoje největší kamarády jak z USA, tak i ze Španělska, Francie a Norska. Dovolte mi je vám představit:

SHERLOC – spektrometr s laserem a kamerou dohromady, odhaluje minerály, organické molekuly a důkazy o životě na planetě
PIXL – velmi přesně identifikuje chemické vzorky a má i kameru
MOXIE – připravuje půdu pro budoucí lidské mise, zkouší výrobu kyslíku na planetě
MEDA – malá meteorologická stanice, měří rychlost a směr větru, teplotu, vlhkost apod.
RIMFAX – měří povrch pomocí radarových vln („aby nenarazila, nespadla“)

Mastcam Z – systém kamer s velkým rozpětím přiblížení a oddálení
SuperCam – zjišťuje chemické složení půdy

Nechyběl ani speciální dron, o něm si něco řekneme později.

Mimo sběru zavazadel se Vytrvalost zúčastnila i několika testů. Zkoušky kamer, dronů, mikrofonů, přístrojů, jízdy po nezpevněné a hrbolaté cestě, odolnosti vůči větru, teplu, tlaku atd. atd. A T D…. Všechno pod dozorem několika lidí, vědců, testerů a čidel. Zbývala už jen samotná cesta. Ta odstartovala na Floridě u mysu Canaveral 30. 6. 2020. Po namáhavé přípravě už se jen odpočítávalo T-10, 9…..3,2,1! Raketa vzlétla a my se teď přesuneme dopředu o 6 a půl měsíců po startu k finální části letu.

Sedm minut hrůzy

Děsivě znějící název se používá jako označení doby mezi vstupem sondy do nejvyšších vrstev atmosféry Marsu až po přistání. Proces je rychlý, těžko ovladatelný a skládá se z několika podstatných částí. Nejprve se modul oddělí od části zajišťující let mezi planetami. Zhruba pětasedmdesát vteřin po tom se prudce zahřeje zlatě nabarvený ochranný tepelný štít z Vibrania 🙂 padající rychlostí až téměř 20 000 km/h, který se odhodí po následujících pěti minutách a po otevření červenobíle pruhovaného padáku od modulu. Padák pád zpomalí na dvou kilometrech až o 1 000 kilometrů za hodinu. Díky odhozenému krytu se modul dokáže sám navigovat pomocí odkryté kamery a radaru (systém Terrain Relative Navigation) a může se tak vychýlit z dráhy až o 600 metrů pro přesnější přistání. Přesně minutu před dosednutím na zem se oddělí vrchní bílá část s padákem a pomocné zařízení zapne 4 trysky, které zbrzdí modul na posledních dvou kilometrech. Nastává poslední část – takzvaný manévr „Nebeského jeřábu“ – zařízení s tryskami posadí vozítko pomocí tří sedmimetrových špagátů na zem Rudé planety, aby naše výletnice udělala první krůčky svými šesti kolečky.

Vytrvalý průzkumník

Očividně a uchoslyšně dobrodružství nekončí, nýbrž teprve začíná! Ihned po přistání se tunová Vytrvalost přepne do jiného módu/fáze a vydává se pořídit co nejvíce audiovizuálních a hmotných vzorků. Nejprve pořídila úplně první fotky z Rudé planety. Nahrála také několik videí a hlavně historicky úplně první zvuk z vesmírných výprav díky dvěma mikrofonům. Mimochodem, za tímto nápadem stojí americký muzikant Jason Achilles Mezilis, který spolupracoval s kapelou Guns N‘ Roses. Po pár záznamech se Vytrvalost vydává z místa dopadu v kráteru Jezero, kde se údajně mělo nacházet jezero, na dlouhou štreku podél delty údajně dříve tekoucí řeky až po val kráteru. Postupně se zastaví/zastavila na několika místech, kde podnikne/podnikla výzkum sopečných hornin a datování lávy, výzkum pískovců delty, výzkum hornin bohatých na uhlík a výzkum usazenin delty. Od kráterového valu bude pokračovat dál a dál na cestě za poznáním Rudé planety.

A nebojte, nezapomněl jsem na již zmíněného pana drona a.k.a. vrtulník Ingenuity a.k.a. The Mars Helicopter. Ten vzlétnul poprvé 19. dubna letošního roku a už absolvoval spousty testů o zhruba jenom 30 vteřinách. Skládá se z trupu, přistávacích nohou a rotorů, jako pohon slouží dvě dvojice černých uhlíkových vrtulí a taky ho tvoří kousek letadla bratří Wrightů, jež absolvovalo úplně první let na světě! Hlavními cíli dronu je zkouška letových možností, komunikace s řídícím centrem a nabíjení pomocí připevněného solárního panelu. Toť k vrtulníku a zkoumání planety.

Pokračování příště…?

Dnes, 2.5., den po lásky času, po prvním máji, mise splněna je, ale ještě nezná konce. Kdekoli na internetu i v televizi si určitě můžete dohledat pokračování a další vývoj situace. Osobně vřele doporučuji Aktuálně.cz, na němž je graficky vše pěkně a do detailu popsáno. Já ostatně doufám, že se zadaří jak kamarádovi Ingenuity, tak i kamarádce Perseverance a dojdou na výsluní.

Bonus: speciální a zašifrované vzkazy

Že nevíte, o čem tu chci psát? No, před odhalením šifry o ní vědělo pouze 6 lidí, takže vás vlastně trochu chápu. Jednoduše. Po zveřejnění záběrů NASA z přistání roveru si několik nadšenců povšimlo zajímavých znaků na červenobílém padáku. Neváhali a skrytý vzkaz rychle vyluštili. Vzkaz zněl Dare Mighty Things neboli Odvažte se velkým věcem. Poprvé byla tato slova použita roku 1899 prezidentem Theodorem Rooseveltem. Vzkaz doplnily i ukryté souřadnice ústavu Jet Propulsion Laboratory. Odezva zaměstnanců laboratoře byla jasná: „Vzkazů se později objeví daleko více.“ A poněkud ponuré dodání: „Příště se budeme muset více snažit, aby nebyly lehce nalezitelné.“

zdroj fotek: aktuálně.cz a nasaspaceflight.com

Komentáře