Majáles v průběhu času očima profesorů

Foto: archiv Gilotiny

V tomto článku se dozvíte, jak na Majáles pohlíží a jeho počátky vzpomínají naši profesoři. Každý má trochu jiný pohled a jiné vzpomínky. Bude to tím, že to není a nebyla akce ani myšlenka jednotlivců, ale kolektivní práce nadšených lidí, z nichž každý do toho vložil nějaký svůj nápad a talent. A tak si každý samozřejmě pamatuje nejvíc to, na čem se podílel, či co ho nejvíc pobavilo.

 

Mgr. Dana Tellerová

Pamatujete si, kdo přišel na myšlenku udělat Majáles, kdo tuto školní tradici založil?

Domnívám se, že na myšlenku organizace majálesu přišla první rada Gilotiny, tj. Katka Říhová, Libor Vaněk…byla to třída prof. Melichara a Gilotinu vedla prof. Straková.

Kdo zorganizoval první Majáles? Jakým způsobem probíhal? Lišil od těch dalších?

Tato rada Gilotiny uspořádala i první majáles, konal se v řečkovické sokolovně a základem bylo hodnocení učitelů v různých kategoriích, které byly vypsány předem a v nichž hlasovali studenti.

Vystupovali na něm už od začátku i profesoři?

Ano, zpočátku to byla záležitost týkající se pouze profesorů. K tomu byl doplněním kulturní program, v sokolovně vystupovala např. Iva Bittová, a soutěže, v nichž dominovali zase profesoři.

Které scénky Vám nejvíce utkvěly v paměti a čím? (Můžete jich zmínit více)

Pamatuji si na scénku, v níž bylo úkolem profesorů zatancovat rokenrol – tančil bývalý prof. biologie Hunger a prof. Cibulková – a studenti jen zírali na akrobatické prvky.

Pokud jste se zúčastnil (a), jaká role Vás nejvíce bavila a naopak která byla nejtěžší či nejnepříjemnější?

Nejvíce mě bavila role opice, připadala jsem jako  ve své kůži. Nejhorší bylo hrát mrtvolu, protože jsem byla asi čtvrt hodiny zavřená v rakvi/mám klaustrofobii/.

Můžete nám říct nějakou veselou příhodu z nacvičování či nejlépe ze slavnostního předvedení?

Nejveselejší majáles byla ten s názvem Cirkus, protože už tématem se tato nálada nabízí. A navíc šel průvod celými Řečkovicemi a Medlánkami, a navodil tak krásnou atmosféru mnoha lidem na 1.5. A to má být také účelem majálesu dle mého soudu.

Co byste na Majálesu vylepšil (a) nebo změnil (a) a co se Vám na něm nejvíc líbí?

Pokud mohu vyjádřit svůj názor, změnila bych celou koncepci majálesu, nikoliv proto, že je špatná, ale proto, že je dlouhodobě užívaná. Chtělo by to jiný nápad, jinou režii…aby divák byl zase překvapen něčím novým. Tím ovšem nenabádám k tomu, abyste se vrátili ke staré koncepci – zábava na úkor učitelů.

Foto: archiv Gilotiny

RNDr. Kateřina Cibulková

Pamatujete si, kdo přišel na myšlenku udělat Majáles, kdo tuto školní tradici založil?

No určitě si to pamatuju, protože už su trilobit, který tady působí sto let. Takže jsme to založili my s kolegyní Tellerovou s mojí bývalou třídou, která maturovala 1998, s tím, že to byl opravdu studentský Majáles. Bylo tam spoustu nadšení. Nikdo to nedělal proto, že musí, ale proto, že chtějí. I z toho to tak vyplývalo, že ti studenti měli spoustu dobrých nápadů a v podstatě dělali všechno sami. Je pravda, že to nadšení bylo i ze strany kantorů, protože to bylo něco nového.

Kdo zorganizoval první Majáles? Jakým způsobem probíhal? Lišil od těch dalších?

První Majálesy probíhaly tak, že si třídy si chystaly masky. Ty masky byly teda ze začátku velmi náročné časově. Já si vzpomínám, že potom ta moje další třída dělala čínského draka, na tom pracovali třeba třičtvrtě roku. Celá třída se scházela se ve svém volném čase. Takže byl průvod s těmi maskami, pak se šlo do sokolovny, a v sokolovně tady byl jakoby program.

Vystupovali na něm už od začátku i profesoři?

Vystupovali tam studenti, vlastně byl to studentský majáles. Studenti měli program, ale samozřejmě do toho vystoupení byli vždycky vtaženi i vyučující.

Které scénky Vám nejvíce utkvěly v paměti a čím? (Můžete jich zmínit více)

To už je dávno. A z těch novějších v poslední době mám pocit, že ty scénky jsou pouze o nějakém tanečním vystoupení, chybí tam ten nápad těch studentů, že by to bylo v něčem takové jakoby originální. Vždycky ta třída předvede teda nějaký tanec a to je všechno. Předtím tam byly scénky, kdy se nad tím jako zamýšleli, ti studenti, a vtahovali i vyučující. Bylo dobré, že vždycky vtáhli takové vyučující, kteří snesli i nějakou legraci. Ale je fakt, že jednou se stalo, že ti vyučující byli vtaženi nepatřičně, a došlo i k dotčení vlastně té osoby. A to, si myslím, že to by se zase stávat nemělo.

Pokud jste se zúčastnil (a), jaká role Vás nejvíce bavila a naopak která byla nejtěžší či nejnepříjemnější?

V podstatě byly to vždycky nějaké soutěže, nějaké týmy, jak vědomostní, tak pohybové a taneční. A pro mě nehorší bylo, když, ještě s bývalým kolegou z tělocviku, Skippy se mu říkalo, jsme měli skákat nějaká salta.

Můžete nám říct nějakou veselou příhodu z nacvičování či nejlépe ze slavnostního předvedení?

Ne. Už si nevzpomínám.

Ale jinak, co bych chtěla říct, vůbec nejlepší Majáles byl, kdy to tady organizovali, jim se říkalo, Jundrováci. Oni sem přestoupili, jak se zrušilo gymnázium Jundrov. Byly to dvě třídy, a ti měli nejoriginálnější nápady. Vůbec celý průběh toho Majálesu byl úžasný.

Má Majáles i v dnešní době co říct, nebo je to pouze přežitek?

No, mám-li být upřímná, tak myslím si, že by se to mělo posunout trošku někam jinam, ten Majáles.

Posledních pár let v podstatě je to pořád stejný, pořád dokola. Myslím si, že by se studenti, i teda vyučující, měli zamyslet, že ten Majáles by mohl směřovat někam jinam. Já nevím, mohl by se udělat třeba jen pro ten nižší stupeň. Jak to tak sleduji, tak všichni studenti to už berou více méně jako povinnost. Nemají na to dostatek času, dostatek prostoru, takže se tomu nemohou dostatečně věnovat. Navíc vyučující ztratili zájem nějakým způsobem na tomhle participovat. Je těžké něco nového navrhnout. Mě pouze napadá, že by se ten vyšší stupeň mohl věnovat tomu nižšímu stupni. Uspořádat nějaké hry, ne v rámci Majálesu, ale v rámci třeba Mezinárodního dne dětí.

Foto: archiv Gilotiny

 

Mgr. Vlasta Krejčířová

Pamatujete si, kdo přišel na myšlenku udělat Majáles, kdo tuto školní tradici založil?

Ve šk. roce 97/98 jsme se rozhodli v hodině VYV tehdy se třídou prof. Cibulkové, kde studovala studentka Alena Havlová – zdatná výtvarnice, uspořádat Majáles.

Kdo zorganizoval první Majáles? Jakým způsobem probíhal? Lišil od těch dalších?

Tyto třídy byly tuším tehdy už septimy. Organizace probíhala jinak, šlo o přehlídky tříd ve společných maskách s nějakým nápadem. Třídy nejprve prezentovaly nějaký výtvarný nápad kolektivní maskou, bez ústního nebo hudebního doprovodu pouze na hřišti školy, další program pak probíhal v sokolovně. Později ozvučeno i vystoupení na hřišti, byli pozvaní hosté i rodiče.

Vystupovali na něm už od začátku i profesoři?

Úplně na začátku ne (pak ale celkem brzy).

Které scénky Vám nejvíce utkvěly v paměti a čím? (Můžete jich zmínit více)

Labutí jezero s p.prof. Kotem, Husité ve zbroji, Jožin z bažin, Slunečnice.

Pokud jste se zúčastnil (a), jaká role Vás nejvíce bavila a naopak která byla nejtěžší či nejnepříjemnější?

Myslím si, že vystoupení třídy by nemělo stát na účasti nebo neúčasti vyučujícího.

Můžete nám říct nějakou veselou příhodu z nacvičování či nejlépe ze slavnostního předvedení?

Pamatuji si jedno vystoupení, které se dotklo jedné vyučující angličtiny, bylo to nevhodné a nemělo by se to stát.

Co byste na Majálesu vylepšil (a) nebo změnil (a) a co se Vám na něm nejvíc líbí?

Pokud Majáles prezentuje masky v průvodu, tak se mělo na co dívat.

V roce 2004 jsme dostali za náš celoškolní výtvarný projekt Majáles ocenění na Karlově univerzitě – titul Laureát výtvarné kultury.

Foto: archiv Gilotiny 

 

Mgr. Jarmila Kazdová

Pamatujete si, kdo přišel na myšlenku udělat Majáles, kdo tuto školní tradici založil?

Myšlenka udělat Majáles byla na našem gymnáziu už před mým příchodem, s tím, že se jednalo o takový protipól bývalých prvomájových průvodů.

Kdo zorganizoval první majáles? Jakým způsobem probíhal? Lišil od těch dalších?

Ty úplně první Majálesy, nejstarší, které já si pamatuji, organizovali studenti nejvyšších ročníků. Byly poněkud odlišné od těchto, protože se nepředváděly třídy s programem, ale bylo to připraveno tak, kdo byl ochoten na Majálesu vystoupit

Vystupovali na něm už od začátku i profesoři?

To byla samozřejmě nedílná součást Majálesu. Profesoři vystupovali buď s nějakými hudebními či komickými čísly.

Které scénky Vám nejvíce utkvěly v paměti a čím? (Můžete jich zmínit více)

Asi nejvíc se mi do paměti vryla scénka Labutí jezero, které se účastnil jako baletní sólista pan profesor Vojta v bílé sukýnce a bílých punčoškách.

Pokud jste se zúčastnil (a), jaká role Vás nejvíce bavila a naopak která byla nejtěžší či nejnepříjemnější?

Pro mě žádná role nebyla nepříjemná, spíš to vždycky byly veselé záležitosti. Asi nejvíce se pamatuji na to, jak jsem byla požádána, abych provedla rozezpívání, a pak jsem se dozvěděla, že tímto nikoho neokouzlím.

Můžete nám říct nějakou veselou příhodu z nacvičování či nejlépe ze slavnostního předvedení?

Veselou příhodu z nacvičování v celku nemám, protože vždycky je to jak pro studenty, tak dohlížející vyučující drama a vypadá to tak, že se prostě to Majálesové číslo dohromady nedá. Ale, kupodivu, se to nakonec podaří.

Co byste na Majálesu vylepšil (a) nebo změnil (a) a co se Vám na něm nejvíc líbí?

Mně se líbí, že jsou třídy schopny se dát dohromady a jsou schopny připravit v nějakém drobném časovém limitu krátký program. To si myslím, že je veliký klad a svědčí o takové velké týmové práci jednotlivých tříd. Já osobně bych Majáles přeci jenom trošku zkrátila.

Má Majáles i v dnešní době co říct, nebo je to pouze přežitek?

Já se nedomnívám, že je to přežitek, protože to právě vede studenty k týmové práci, k tomu, aby se naučili spolupracovat. Každý udělá něco a potom také každý musí občas z něčeho ustoupit, což je pro týmovou práci docela důležité. Myslím si, že je to taková typická celoškolní aktivita, které se účastní z velké části všichni studenti a navíc je to zkouška organizační síly septim, jak to dokážou zvládnout.

Foto: Michaela Petříčková

 

Mgr. Jakub Vojta, Ph.D.

Které scénky Vám nejvíce utkvěly v paměti a čím? (Můžete jich zmínit více)

Spíše než scénka mi hlavně utkvěl Milan Šimánek jako Her Cool Pierot coby průvodce jedním z majálesů. To bylo neopakovatelné, monami. Jinak samozřejmě Globální oteplování s Mikčou Koláčkem.

Pokud jste se zúčastnil (a), jaká role Vás nejvíce bavila a naopak která byla nejtěžší či nejnepříjemnější?

No, nejvíce mne asi bavila role V. Klause (u globálního oteplování), to celkem nevyžadovalo žádné dovednosti; a nejnáročnější je vždy, když mám provádět nějaké pohybové kreace, tj. primabalerina ruského baletu nebo loni taneční vystoupení s Markétou Sehnalovou.

Co byste na Majálesu vylepšil (a) nebo změnil (a) a co se Vám na něm nejvíc líbí?

No, spoustav lidí by ocenila JAKÝKOLIV nový nápad, který by zásadně obměnil formu. Ale to asi není jen tak.

 Foto: archiv Gilotiny

 

Mgr. Michal Kuňák, Ph.D.

Které scénky Vám nejvíce utkvěly v paměti a čím? (Můžete jich zmínit více)

Mně se líbila scénka s mojí bývalou třídou, kdy jsme představovali Bavorsko, byla tam zajímavá dvojice vlajkonošů. A taky se mi líbila scénka, kde pan profesor Vojta vystupoval jako baleťák.

Pokud jste se zúčastnil (a), jaká role Vás nejvíce bavila a naopak která byla nejtěžší či nejnepříjemnější?

Nejvíce mě bavila role vlajkonoše a nejnepříjemnější jsou pro mě taneční scénky.

Co byste na Majálesu vylepšil (a) nebo změnil (a) a co se Vám na něm nejvíc líbí?

Já bych to trochu zkrátil, vylepšování je na studentech, vystoupení tříd je vždycky to nejlepší.

Má Majáles i v dnešní době co říct, nebo je to pouze přežitek?

Myslím, že pro kantory, kteří to zažívají poněkolikáté, tak už to není to co bylo, pro rodiče a studenty je to jistě zajímavé. Těším se, že to někdy zažiju i z pozice, že ve scénce bude vystupovat i moje dítě. Ataky se moc těším na scénku, co si připravuje současná KVINTA.

Foto: archiv Gilotiny

 

Mgr. Michaela Burešová

Pamatujete si, kdo přišel na myšlenku udělat Majáles, kdo tuto školní tradici založil?

Nevím, nejspíš studenti, možná paní ředitelka, ale nejsem si tím jistá.

Kdo zorganizoval první Majáles? Jakým způsobem probíhal? Lišil od těch dalších?

Trochu se to lišilo, bylo to na hřišti, do amfiteátru se začalo chodit později.

Vystupovali na něm už od začátku i profesoři?

Myslím, že ano.

Které scénky Vám nejvíce utkvěly v paměti a čím? (Můžete jich zmínit více)

Z poslední doby ti, co měli bambusové sukýnky, byla to myslím sexta, to už je tak tři roky.

Pokud jste se zúčastnil (a), jaká role Vás nejvíce bavila a naopak která byla nejtěžší či nejnepříjemnější?

Moc rolí jsem neměla, jednou jsem dělala Panenku Mariu.

Foto: archiv Gilotiny

Ludmila Šudáková

V poslední době jsem se Majálesu nezúčastnila, ale všechny dřívější byly moc pěkné, nápadité a vtipné. Nedokážu přesně určit, která scénka mi v paměti utkvěla nejvíc. Byla jich většina.  Nápad, choreografie, kostýmy, doprovodná hudba.  Vše za „jedna“ a „klobouk dolů!!“

Mgr. Pavel Melichar

Ahoj, něco do gilotiny PM.

 Foto: archiv Gilotiny

Děkuji Všem za rozhovor

 

Komentáře